Dne 3.10.2009 jsme se s Chieetkou a Argentíkem zúčastnili II. Ročníku Whitney Cupu, který  jak už jsem psala loni je myšlen jako setkání dogařů, kteří se chtějí potkat, chtějí si zavzpomínat na své přátele a chtějí udělat krásný výlet pro své dogy a pro sebe.
Tentokrát s náma jel i Luděk a naše známá Lucajda s boxerkou Carie. Jen ráno jsme se nějak nemohli vymotat, tak do Sloupu jsme dojeli s menším zpožděním, ale ten posilňovací úvod jsme stihli.
Letos se nás sešlo 18 pesanů a z toho 14 dog. Cesta proběhla tak nějak v klidu. Utvořili se skupinky, psi si běhali, hráli a já musím přiznat, že jsem první úsek cesty ani nevěděla, že mám Argentíka, protože si to tak užíval, že běžel se skupinkou před náma a tam si hrál s dogoušama. Už jsem přemýšlela, jak budou na Macoše překvapení, když přiběhne Argentík bez nás, jak ho tam budou odchytávat a já nevím co se mi ještě honilo hlavou. Každopádně ale nic z toho nebylo potřeba, protože milej zlatej jak si trochu vyhrál a pomazlil s pocestnýma, tak se za náma vrátil a zbytek cesty už si vystačil jen s Chieetkou a boxerkou.
Luděk jel na kole a já s Luckou jsme šlapaly se Saškou v kočárku, u toho jsme pěkně plkaly a kochaly se okolím. Výstup na Macochu se mi letos zdál nějakej lehčí, i když určitě nebyl. Sašule ho absolvovala v šátku, Lucka tlačila kočár, já aby to neměla tak náročný, tak ho táhla a pak nám naproti a na pomoc došel i Luděk, takže to bylo dobrý.
V povinné pauze na Macoše jsme zatli zuby u ne příliš ochotné mladé paní u výčepu a posilnili jsme se gulášovou polívkou a nějakým pitím. Celkově tam letos bylo i dost lidí a jak je normální, tak ne všichni zrovna oplývali láskou ke psům. Ovšem připomínka:“ Tu snad mají sraz obludy z celé Evropy“ mě opravdu pobavil.
Zpáteční cesta byla v klidu a pohodě úplně. Všichni jsme si spokojeně cupitali až zpět k hotelu Broušek, kde většina zúčastněných už čekala.
Chvilku jsme poseděli, poplkali, vyslechli jsme vyhlášení výsledků a předání cen a spokojeně jsme se vraceli domů.
Počasí vyšlo úplně nádherný a byl to opravdu moc pěkně strávený den.
Maruško děkujem!