Dne 4.10.2008 jsem se s Chieetkou zúčastnila 1. ročníku Whitney Cupu, který pořádala Maruška Vaňková v krásné přírodě Moravského Krasu.
Je to trasa, kterou se svojí fenečkou Whitney |Bonodou chodívala pravidelně a ta ju milovala. Protože Whitney už je v psím nebíčku a Maruška na ni nikdy nezapomene, tak na její počest vymyslela Whitney Cup, který jak sama píše je myšlen jako setkání dogařů, kteří se chtějí potkat, chtějí si zavzpomínat na své přátele a chtějí udělat krásný výlet pro své dogy a pro sebe.
Sraz jsme měli před 9,00 hod. u hotelu Broušek ve Sloupě, kde jsme se sešli dle mého názoru v hojném počtu 10 dog. Přece jen ve stejný den byla výstava v Maďarsku a taky pár zájemcům do účasti vlezla nemoc nebo nějaký problém s hafíkem. Před startem, který byl v 9,00 hod. Jsme se všichni sešli, udělali společné foto, posilnili jsme se „medicínkou“, dostali jsme mapu s instrukcema a čokoládový berušky pro štěstí (nebo jako energii) a pak už jsme společně všichni vyrazili.
Někdo šel, někdo jel na kole a pár bláznů dokonce i utíkalo. Takže hned ze startu jsme se pěkně rozzkupinovali a spokojeně jsme si povídali, kochali, psi běhali a cesta nám krásně utíkala.
Protože jsem měla sebou i Sašenku v kočárku, tak jsem byla ráda za doprovod Alči a Františka, kteří mi s kočárem pomáhali kde se dalo. Přece jen kritickej kopec na Macochu bych bez jejich pomoci nezvládla. Děkuju Vám!
Na Macoše byl naplánovanej odpočinek, kde byla možnost poklábosit i s ostatníma, posilnit se a nabrat další síly.
Ale takový kolisti a běžci měli stále někam naspěch. Nevím, asi měli strach, že je někdo pěší, nebo my s kočárem předběheneme, takže brzy zmizeli z dohledu a postupně jsme se všichni vydávali na zpáteční cestu.
Já se svýma pomocníkama jsme úspěšně snesli kočár ze schodů, ale protože jsme chtěli dát všem (hlavně těm kolistům a běžcům) větší náskok, tak jsme kočár snesli až na Macochu dolní vyhlídku, kde jsme udělali nějakou fotku a zase jsme kočár vynášeli zpět.
Jinak cesta byla krásná, počasí nám přálo a tak jsme se kochající a spokojení přibližovali zpět k hotelu Broušek, kde nevím jak je to možné, ale ostatní už seděli a odpočívali.
Po vydýchání jsme byli všichni obdařeni medajlama a hrníčkem.
Následoval odjezd některých domů, jiní ještě poseděli, ale myslím, že všichni byli spokojeni, že mohli strávit sobotní den příjemnou a krásnou procházkou Moravským Krasem.
Já doufám, že letos to nebyl první a poslední ročník Whitney Cupu, protože já osobně se těším, až příští rok zase přijedu na další a zase se budu kochat okolím, vypnu, vyčistím si hlavu a pak budu funět do kopce na Macochu 
Maruško, moc děkuju za nápad a myslím, že tvoje myšlenka byla naplněna.