Letos jsme se nezúčastnili výcvikovýho tábora, ale odpočinkové dovolené s dogama, kterou tak nějak spáchala Zuzka Breinhölder. a Lenka Klobásová.
Celá dovča probíhala v Nových Hradech v penzionu Celnice, kde se mi opravdu moc líbilo.
Všude klid, krásná příroda, prima lidi, dogy….

Každý účastník si zvážil sám, co od pojmu dovolená očekává a měl možnost se tak i zařídit. Všude v okolí bylo plno zajímavých míst, kam se dalo zajít či zajet podívat , ovšem o tom by mohla povídat Šárka s Míšou a Marcelem, protože ty udržet na místě bylo takřka nemožné. Ti prošmejdili co jim nohy zvládaly 🙂

My byli s děckama na kole, na zmrzlině, na hradě a moc jsme toho z krásnýho okolí neviděli, protože nám onemocněl tatínek. 🙁

Jeden den byla možnost vyzkoušet coursing, ovšem to se u nás zúčastněných moc neujalo. Někdy nechápal pes, proč by jako měl běžet, jindy nestíhaly plíce páníků a někdo, jako třeba já, jsem se o to ani nepokusila.

Letos mi to celkově moc nevyšlo.
Těšila jsem se, jak budu výletovat, maličko si pocvičím, možná vyjdu na stopu, ale všechno jinak.
Tentokrát jsem si před táborem vytáhla Černýho Petra, takže Chiméra hárala a já se ju snažila držet od ostatních, abychom si tábor mohli užít všichni. I tak o nápadníky neměla nouzi 😀
Byla ale moc vzorná a já věřím, že další rok už budu výletit s ostatníma a Chimík si užije společnosti a dogařských hrátek do sytosti.

Kdyby měl někdo chuť jít na stopy, tak místa bylo plno a kdo měl chuť cvičit, mohl využít místního cvičák.
Po pravdě tam jsem občas zahlídla Markétu a jinak byl plac využívaný převážně dětičkama, kteří jej využívali jako hřiště. Aby ne, lákalo! Byly tam postaveny překážky na agility, takže tunely a překážky byly opravdu v kurzu.

Výstavní kruh byl taky k dispozici, ale ani vystavování moc nelákalo. Když odpočinková dovolená, tak odpočinková :-), ale i přes to ho několik lidiček využilo.

Nejoblíbenější místo patřilo posezení u občerstvení. To by člověk nevěřil, kolik se tam dokázalo sejít lidí. Tam se jedlo, debatilo a relaxovalo.

Denní program nebyl nikým organizovaný a opravdu záleželo na nás, jakým způsobem ho chceme strávit.
Pro zpestření ale Zuzka s Lenkou na čtvrteční odpoledne vymyslely prima sranda závod, na který se každý moc těšil.
A ne zbytečně.
Užili jsme si ho všichni a pěkně jsme se i nasmáli. Jen teda naše Saška, která závodila s maltezákem Falkem, kterýho jsme s sebou taky vzali, ta tomu dala korunu. Celý týden se těšila, ráno nemohla dospat a těsně před závodem se to v ní zlomilo a byla děsná.
Teď doma už na to vzpomíná v dobrým a těší se, že příště zase bude závodit. Jsem zvědavá 🙂

Při závodě mě překvapila Chiméra, která vlezla do tunelu a chvilku se vedle mě i snažila plazit.
Sakra, sakra, já opravdu nevím, co se mi v ní skrývá!

Celý týden utekl hrozně rychle a já doufám, že na něj budou všichni jen v dobrým vzpomínat.

Jednu výtku bych ale měla a to jídlo. Paní kuchařka ať se snažila, tak se moc nedařilo a byla to škoda, protože občas se stalo, že místo toho, aby se člověk těšil, že se nají, se bál, co bude jíst 🙁
Nevadí, je jí odpuštěno a uvidíme, jak to zvládne příště. Třeba budeme baštit tak, že budeme mít i boule za ušima 🙂

Bylo to prima a Zuzíku a Léňo díky, že jste to tak pěkně domluvily!