Na letošní tábor do Josefova jsme dorazili až v neděli po obědě.
Tentokrát to asi nebude na moc velké psaní, protože z tábora jsem nadšená opravdu nebyla.
I když musím uznat, že mladí a začínající psi si na své přišli. Dobře na tom byli i psi, kteří se už pár let drží na tom stejném místě a pokrok dopředu nejde znát.
Každý den byla poslušnost, kterou měla u mladých psů pod vedením Míša Ondřichová, starší pesany cvičil Venca Ondřich a zkouškové psy měl jako tradičně na starosti sám Jožka Kudrna.
Každý se snažil dát všem co nejvíc svých zkušeností, tak snad si z toho každý vezme alespoň něco.
1x-2x denně byla příprava na výstavu, kde se pesani s páníkama připravovali a seznamovali s tím, co je čeká na výstavě.
Na stopy se mohlo jet za panem Pokorným, mladí stopovali s Jožkem a někteří na stopu vyráželi sami.
Na stopy jsem vyrazila s Chieetkou i Argentíkem a byla jsem spokojená. Využila jsem pěkné travičky, kterou nikde v okolí nemám a stopa se mi líbila. Na poslušnost jsem chodila sama většinou hned ráno. Tak nějak jsme s Argentíkem do žádné skupiny nezapadali a i když jsem jednou nastoupili do řady, tak to nebylo to pravé, co jsem potřebovala.
Na celý tábor jsem se těšila hlavně proto, že konečně budu mít možnost zase zapracovat na obranách a udělat nějaký posun dopředu.
Všechno ale bylo jinak.
V neděli po příjezdu jsem se dozvěděla, že figurant tam byl už ráno a večer už nedorazí.
Dojel v pondělí, kdy jsem nechala psy jen tak „oťukat“, aby i Jara (figurant) věděl, co s nima můžeme dělat dál. Takže pondělní obrany nebyly ani obrany a po pravdě tak příšerný kousání co předvedl Argento i Chieetka, to už jsem dlouho neviděla. V úterý dojel figurant celkem brzo.
Vzhledem k tomu, že bylo teplo a psi mi leželi v kotci úplně vaření a jen tak odfukovali, tak jsem je na obranu ani nevytáhla. Ovšem to jsem netušila, že figurant už do konce týdne nedorazí.
Byla jsem opravdu hodně zklamaná a litovala jsem, že jsem raději nejela na Slavětín. No co už, příště budu chytřejší a dopředu si pozjišťuju informace o průběhu tábora.
V sobotu jsme jeli domů, dopoledne ale dorazil jiný figurant, tak alespoň před odjezdem jsme si mohli zakousat.
Jako každoročně se o naše hladové břicha starala Anežka a oběd byl v místní hospůdce. Taky z tohoto pohledu na tábor nemám žádné výtky!

Tábor jsme si se Sašenkou a Luďkem zpříjemnili návštěvou ZOO v Hodoníně, kde se nám líbilo a kam jsme se už nějakou dobu chystali.
V pátek proběhly zkoušky poslušnosti, které nebudu komentovat a na rozlučku se jako každoročně opékalo prasátko a hrála živá hudba. Prase bylo výborné, táborníci se skvěle bavili a já po pravdě byla ráda, že tento tábor už končí.
Z mého pohledu byl tento výcvikový tábor, co se kompletního výcviku týče, ten nejhorší za poslední 4 roky co tam jezdím