První prázdninový týden jsme strávili v Nových Hradech na odpočinkové dovolené s dogama.
Jako tradičně nic nezačalo dle našich plánů…..
V sobotu jsem chtěla odjet kolem poledne, jenže Luděk měl jít do práce, tak jsem se smiřovala s tím, že do Hradů opět dorazíme až večer. Byla jsem moc spokojená, když jsem zjistila, že do práce nemusí a těšila se na brzkej odjezd, ale…. Tentokrát stávkovala baterka u auta, takže se opět vyjelo trochu později, než bylo v plánu 😀
Cesta tam hrozná, všude samá objížďka a vůbec to neubíhalo, ale dojeli jsme J
Po přivítání a ubytování ve stejné chatičce jako loni nás čekal už jen týdenní veget.
Proti loňskému roku tam bylo mnohem míň lidí, ale možnosti na výlety, výcvik či stopy byly stejný. Záleželo opravdu na každým, co dělat chtěl.
My to pojali fakt jako odpočinek, takže jsem ráno vyběhla s Chimérkou na louku a kolem poledne jsme chodívala s Maruškou Vaňkovou a Phoenixem Bonoda na procházku k rybníku.
Užívala jsem si to. Chimérka s Phoenixem si pěkně hráli a běhali a já s Maruškou mohla plkat. Prostě pohoda.
Letos proti loňsku jsem si to fakt užila, Saška s Bertíkem už vydrželi jen s tatínkem, nebo s děckama, takže jsem mohla procházkovat i odpočívat.
Jeden den mě Maruška vytáhla ráno na procházku po okolních rybnících. Krása, fakt krása. Vzaly jsme si koloběžky a už jsme uháněly. Pesani poletovali kolem nás a byla jsem fakt hrozně spokojená.
Proti loňsku tam bylo mnohem míň dětí, což mi přišlo jako škoda, každopádně se dětičky musely taky zabavit a vzaly to zodpovědně. Hned druhý den Baruška spadla tak nešťastně, že pro ni přiletěl vrtulník. No fuj, pocit nic moc, ale důležitý je, že to nebylo nic vážnýho a Barča se zpět za 2 dny zase vrátila.

Počasi si s náma pohrávalo pěkně. Fučelo, pršelo, slunko svítilo, prostě od všeho trochu a na večerní sezení venku se člověk musel pořádně připravit 🙂
Někdy ale stačilo kouknout na Pepu, kterej hned věděl a podávala se výborná medicína, fakt výborná! 😉

Ještě musím zmínit, že jídlo se proti loňsku nedalo srovnávat. Letos to bylo opravdu super a nebylo nic, co by mi nechutnalo. Jen maličko fantazie při snídaních by neuškodilo 😉

Co klid a pohodu narušovalo? Paní vedoucí penzionu. Ta moc milá nebyla a osoba z vedlejšího útulku, která mě a Marušku potkala venku. Ta nám taky dokázala hnout žlučí.
Štěstí bylo, že obsluha byla milá a normální.

Pro dětičky byla narychlo spáchaná honba za pokladem, jinak jim Luděk odlíval nohy a ruky – použilo se bláto, který jsem vydlabala a donesla od rybníka. Taky se dělaly sádrový odlitky, který si pak děcka mohly vymalovat. Vyráběla jsem s nima zvířátka ze šišek a taky jsem byla na sebe naštvaná, že jsem pro ně neměla vymyšlenej nějaký „pestrý“ plán, protože by se určitě hodil.
Jeden den jsme se stavili v Nových Hradech na náměstí, kde si Saška s Bertíkem namalovali obrázek.
No a nesmím zapomenout na užitečnou „přednášku“ o domestikaci psa a poušti Gobi, kterou nám při odlívání psích pacek „přednesla“ Anička von Wiederholz 😀

Na závěr pobytu jsme všichni od Zuzky Breinhölderdostali krásné medaile s fotkou nějakého našeho čtyřnohého miláčka a diplom. Moc děkujeme, je to krásná vzpomínka!
Cesta domů už byla v pohodě, objížďkám jsme se vyhnuli krásně. Domů jsme jeli přes Rakousko a příště, pokud nějaký příště do Hradů bude, tak tudy zase pojedeme.

No a co na závěr?
Prostě bylo to super 🙂