Dne 5.9.2009 jsem oprášila pesany a zúčastnila jsem se Bendova memoriálu, který se konal v Českým Krumlově.
V pátek před odjezdem jsem opět řešila, jestli Chieetku vzít či nevzít, ale nakonec jsem ju vzala s tím, že pokud bude kulhat moc, tak ze závodu odstoupíme.
V pátek večer bylo tak nějak neživo, celkem jsem byla překvapená, protože většinou to bývá naopak a všichni se všema chtějí co nejvíc věcí probrat. Možná to bude i tím, že před 14 dny byla klubová výstava, kde jsme se skoro všichni viděli a splkli už tam. V sobotu ráno při nástupu se losovalo pořadí a já byla překvapena, jak hodně je mizerná účast. To mě přesvědčilo i k tomu, že jsem s Chieetkou nastoupila.
Po zahájení závodu jsme se odebrali na stopu. Žádný zázrak jsem tam nečekala, protože naše poslední stopa byla na jaře při zkouškách. Trénink dělá závodníka, tak to tak i vypadalo….
Náš bratr Chad šel stopičku moc pěkně a Gaston Bonoda s panem Foukalem ještě líp, vlastně nejlíp, tak si i získal titul nejlepšího stopaře.
Chieetka sice vyšla, ale nějak moc se jí nechtělo, tak se kochala a hned ze startu lajdačila a nakonec se v tom větru ztratila. I když jsem jí mohla pomoct, tak jsem nemohla, protože všechny záchytný body co jsem si pamatovala při nášlapu už tam nebyly. No určitě byly, ale tak foukalo, že „spaly“
Beretta z Podhabří co šla na ZM stopu na tom byla podobně jako my, jen byla rychlejší

Po dobu našich stop se na cvičáku cvičila poslušnost ZZO a štěňat. Protože jsem byla na stopě, tak jsem s Argentíkem nastupovala do ZZO až po našem návratu, tak jsem byla trochu smutná, že jsem naše protivníky nemohla vidět cvičit.
Každopádně jsme odcvičili, Argentíka to bavilo, taky aby ne, když takřka celý léto odpočíval. Paní rozhodčí byla spokojená, pochválila nás a řekla, že to byla nejhezčí poslušnost co dnes viděla. Jen bodově to vyšlo tak, že jsme měli stejný počet jako Gucci Bonoda, litovala jsem, že jsem Gucciho neviděla cvičit, ale vím, že je to moc šikovný pes.
Čekala jsem pak nějaký „rozstřel“ ve cvičeni, ale rozhodčí to udělala jinak a to tak, že si bodovala speciální cviky. V tu chvíli už bylo jasno. Argentík sice všechno zvládl, ale všude z něj vyzařovala ta jeho společenská a mírumilovná povaha, na kterou tentokrát bohužel doplatil. Ale já jsem ráda, že je takový jaký je. Je mladej a veselej a nechtěla bych, aby byl jinej.
Argentík obsadil krásné 2. místo a já myslím, že na to, že je to mladej začínající pes, který si letos užíval prázdnin, tak je to opravdu pěkný umístění.
Poslušnost ZVV1 a hned na úvod Chadík, který necvičil špatně, jen překážky, do těch se mu ani trochu nechtělo a taky přesnost a rychlost, ale ta chyběla nám všem.
Gaston, ten odcvičil všechno, jen ne aport, ale jeho cvičení je takový pomalý a takový „bez života“, nevím, pan Foukal má spoustu zkušeností, tak kdyby pesana naučil s větší chutí cvičit, tak by to jistě bylo super.
No a Chieetka??? Ta cvičila mezi těma dvěma. Neříkám, že je rychlá a přesná, to není, ale myslím, že neodcvičila špatně. Pořád beru ohledy na její nemocnou packu, tak její sedání bylo o to víc pomalejší a hlavně pacině uhýbala. Metrovku skočila jen jedním směrem a to bylo znamení, že opravdu ju noha bolí. Jinak je totiž skokanka a skákání ju móc baví. Na áčko jsem ju ani nepouštěla, to už by byla naše konečná úplně.
Přes to všechno si Chieetka vycvičila 80 bodů, což je moc pěkný. Když vezmu, že jen na áčku přišla o 10 bodů, metrovka jedním směrem je taky min. 5 a ten zbytek už je zanedbatelná část. Chieetka si na tomto Bendově memoriálu vycvičila nejlepší poslušnost.
V obranách zářil Chad, na jeho kousání se byla radost dívat a tak se stal i nejlepším obranářem Bendova memoriálu a zároveň byl i vítězem ZVV1 a taky celkovým vítězem.
Renčo, moc ti gratulujeme!!!!!
Vyhodnocení výsledků proběhlo v krásné zámecké zahradě a někteří následně odjížděli domů a jiné zůstávali do neděle.
Poděkování patří všem organizátorům, sponzorům, rozhodčím, závodníkům a jako tradičně všem hlídacím tetám, kteří chvilku svého času věnovali i našemu maličkýmu sluníčku – Sašence.