Coursing je sport pro psy, který je založený na základním zvířecím pudu – na lovu. Běhá se v přirozeném terénu se vším, co příroda přináší – příkopy, nerovnosti i kličkování je běžná praxe. Často se do terénu nasazují i umělé překážky.
Cílem coursingu je ulovit kořist. Celý běh simuluje lov psa na zajíce. Zajícem je v tomto případě návnada v podobě kůže nebo častěji igelitového střapce natažená na tenkém lanku, které táhne speciální zařízení zvané naviják. Ten sice neumí kličkovat stejně jako zajíc, ale změny směru lze udělat pomocí kladky, a tak motivují psa více k lovu a ukazují jeho schopnost orientace, jeho obratnost, rychlost a spolupráce s jiným psem. V neposlední řadě také konečné ulovení návnady je hodnoceno. Nehodnotí se však čas, takže nejrychlejší pes nemusí být jednoznačným vítězem.

HISTORIE

Vznik coursingu se datuje do doby kolem 2200 př.n.l. Pravděpodobně první, kteří této zábavě propadli, byli staří Egypťané. První nálezy zobrazující zábavu, která je podobná novodobým coursingům, nalezli archeologové na nástěnných malbách. Jsou na nich zobrazeni psi, velice podobní dnešním greyhoundům. Chrty tak považujeme za první plemeno, které je s pradávnou formou coursigu v historii spojováno. Novodobá soutěžní verze coursingu vznikla v Anglii v 16. století. Královnu Elizabeth I. zaujal coursing natolik, že ze zábavy určené pouze pro urozené a bohaté udělala sport řízený rozhodčími a pravidly. To je důvod, proč je coursing v Anglii považován za „královský sport“. Královna pověřila Thomase, vévodu Norfolkského, aby sepsal pravidla coursingu tak, aby soutěž probíhala vyrovnaně pro všechny. Body byly udělovány za úsilí a obratnost při pronásledování zajíce. Body se přičítaly také za to, že pes spolupracoval se svým psím soupeřem. Nicméně nebylo nutné zajíce chytit ani zabít, aby pes vyhrál. Rozhodující byl styl, schopnost a krása lovu, která byla ceněna nejvíce. Těmito pravidly se řídí v podstatě do dnešní doby. Během 19. století se coursing stal zábavou pracující vrstvy. Během 20. století coursing jako takový poměrně upadal. Důvodem byly nově vzniklé chrtí dostihy. Na stadiony se tento sport přesunul z luk a lesů. Psí dostihy se začaly provozovat po roce 1920 v USA, v Oklahomě. Tam si nechal jistý Smith patentovat zařízení s umělým zajícem. Zařízení bylo provozováno na jeho pozemku, každé sobotní odpoledne pořádal soutěže. Historicky první pes s dostihovou licencí byl greyhoung White Gold.  Coursing je tak vlastně historickým předchůdcem obecně známých dostihů.

KDO SMÍ BĚHAT COURSING?

Coursing mohou běhat psi všech ras a všech velikostí od těch opravdu nejmenších až po skutečné obry. A samozřejmě i kříženci všeho možného i nemožného.  Podle mezinárodního řádu je tento sport určen pouze pro plemena skupiny FCI X (chrti), vyjmenovaná plemena skupiny FCI V (faraónský pes, basenji, podengové) a pouze národně uznaná plemena dlouhosrstý vipet a chortaja borzaja. Národní dostihový a coursingový řád dovoluje závodit všem plemenům zapsaným v plemenné knize, popř. v registru uznaném FCI, tzv. nechrtím plemenům, těm ale není umožněno získávat coursingové tituly. Jednotlivé kluby nebo organizace však často vypisují na závodech různé kategorie, takže to můžete vyzkoušet i s nepapírovým pejskem. Psi bez PP však nemohou obdržet coursingovou licenci. Často je pro ně vystaven  pouze Coursingový certifikát pro možnost účasti na  klubových závodech. Tady je třeba věnovat pozornost různým pravidlům jednotlivých klubů a organizací. Každý coursingový klub si může doupravit podmínky jak na plnění licencí, tak na samotné závodění (kategorie, tituly, ceny, vyhlášení – to vše se může lišit).

JAK ZAČÍT? S JAKÝM PSEM A JAK?

Je jedno, jak máte starého psa, s coursingem můžete začít kdykoliv, i když psi mohou běhat na závodech pouze od předepsaného věku a rovněž 8 let je horní hranicí. Pokud máte štěně, může být jeho hračkou střapec. Střapec si snadno nastříháte doma například z igelitky na proužky, tyto proužky přivážete na provázek a se psem si takto hrajete. Většinou jsou psi z hýbající se kořisti nadšeni, ale to, zda vašeho pejska bude coursing bavit, je velmi individuální. Na samém začátku je dobré, aby si pes vyzkoušel coursing bez náhubku i dečky. Jakmile pochopí, oč jde, je potřeba ho učit zvykat si i na povinné vybavení.

CO UDĚLAT, ABY PES MOHL ZÁVODIT?

Aby se pes mohl zúčastnit závodů, je nutné, aby měl vystavenu závodní licenci. K získání této licence je zapotřebí absolvovat tři licenční běhy, jeden sólo a dva společné. Při plnění licencí se nehodnotí všechna kritéria, ale jen zda u sóloběhu má pes zájem lovit návnadu a u společných běhů to, že se nepere a neruší nebo nehoní druhého psa. Toto se zapisuje do tréninkové karty, kterou Vám vystaví na prvním coursingu, kam se přihlásíte na licenční běhy.

Pro získání závodní licence je nutné se přihlásit na závod či řízený trénink, kde je umožněno plnění licenčních běhů. Ještě před první závodní zkušeností je nutné si od pořadatele zakoupit tréninkovou kartu, která má na první straně veškeré údaje o psovi a jeho majiteli. První absolvuje budoucí závodník sólo běh, tj. poběží sám, aby prokázal zájem o návnadu. Už na licenční sólo běh je žádoucí, aby byl vybaven stejně jako na závod náhubkem a dečkou. Další běhy absolvuje pes společně s dalším závodníkem, není dobré, aby spolu absolvovali licenční běhy dva začátečníci, je žádoucí, aby sparing partnera pro začátečníka dělal již zkušený závodník. Ideální je již třeba starší, pomalejší pes. Při nedostatku psů stejného plemene je možné volit jiné stejně aktivní plemeno. Při společném běhu musí pes dokázat, že se věnuje pouze návnadě a nikoliv svému soupeři, ať již formou hry nebo napadáním. Licenční zkoušky může pes absolvovat od věku nejméně 12 měsíců pro italské chrtíky a vipety a 15 měsíců pro ostatní plemena. Po splnění licenčních zkoušek a dovršení věku 15 měsíců pro italské chrtíky a vipety a 18 měsíců pro ostatní plemena požádá majitel psa svou coursingovou organizaci o vystavení licence a může začít závodit. U nechrtích plemen vystavuje licenci přímo ČMKU.

JAK VYBAVIT PSA NA COURSING?

Při závodu musí být pes vybaven jen náhubkem a dečkou. Nesmí mít obojek ani jiné doplňky. Náhubek pro psího závodníka musí být lehký, dostatečně velký, aby pes v něm mohl bez problémů dýchat i při velkém výkonu – lovu. Musí být pevný, aby na konci při dohadování se se soupeřem o tom, komu patří kořist, nedošlo k nechtěným zraněním v podobě kousanců. Dečka slouží rozhodčím k odlišení psů při závodu. V případě, že běží dva psi, používá se pro jednoho psa barva červená a druhý pes má barvu bílou, v případě běhu třetího psa je jeho barva modrá. Barva dečky také určuje postavení psa na startu.

HODNOCENÍ

U coursingu se hodnotí pět základních kritérií – rychlost, úsilí, inteligence, obratnost a vytrvalost.

RYCHLOST – hodnotí se, s jakou rychlostí se pes při startu dostane do popředí po překvapivém odjezdu návnady. Rozhodčí musí odměnit psa, který běží velmi nízko, dobře se natahuje a štve návnadu.

ÚSILÍ – vzhledem k tomu, že se při coursingu nepoužívá časomíra, je důležitým prostředkem hodnocení psa zejména jeho snaha překonat území. Úsilí psa se projevuje:

1. Při startu:

Velkou pozorností.

Fixovaným pohledem na návnadu.

2. Při pronásledování návnady:

Stálým tlakem, který nutí obsluhu návnady zvyšovat rychlost, aby zabránila chycení návnady před koncem závodu.

Volným přeskokem překážek bez váhání.

Touhou vrátit se k návnadě, pokud zůstala vzadu.

3. Při chytání návnady:

Při plné rychlosti.

Ztrátou rovnováhy při chytání návnady.

Pokusem o chycení návnady, přestože už ji chytil jeho soupeř.

INTELIGENCE – při pronásledování návnady se projeví tak, že pes následuje dráhu, která ho, spolu s obratností, bez níž ani ten nejrychlejší pes nezíská žádnou  kořist, přivede do dobré pozice pro chytání. Pes projeví inteligenci tím, že zaujme mezi návnadou a dráhou pozici, která udrží návnadu na otevřeném prostranství.

OBRATNOST – se projevuje při náhlé změně směru vyvolané návnadou, také při překonávání překážek nebo při chytání kořisti.

VYTRVALOST – je schopnost psa dokončit závod v dobré fyzické kondici. Vytrvalost psa je spojením jeho fyzických a mentálních sil. Pes by neměl přepálit start a do cíle se už jen doloudat.

ZÁVOD
Pokud máte pro svého psa vybavení (možno zakoupit, většinou při samotném závodu a nebo na různých internetových serverech) a vyřízenou licenci, kterou již máte v ruce, můžete přihlásit psa na závody.

Samotný závod probíhá na dvě kola a trať je postavena tak, aby psi prokázali nejen svou rychlost, ale zároveň i štvavost, inteligenci, se kterou návnadě různě nadbíhají a kličkují, a s tím spojenou i obratnost, odolnost a vytrvalost. Běhá se ve volné přírodě. O vítězi rozhoduje kvalitní proběhnutí jednotlivých úseků, nasazení, obratnost a v neposlední řadě inteligence, lišáctví i schopnost se znovu vydat do boje. Každý pes absolvuje dva rozběhy a počet bodů z obou běhů se sčítá. Při druhém rozběhu se mění trať (buď se běží opačně, nebo se přestavuje dráha), neboť psi si pamatují, jak běželi první běh. Jak už bylo uvedeno, oproti dostihům je trať coursingu nepravidelná, což dává možnost uplatnit se psům inteligentním. Obvyklá délka trati je v rozmezí 500 až 1000m.

ZÁVĚREM

Každý zájemce o tento sport má možnost si jej se svým psem zcela nezávazně vyzkoušet na nesčetném množství vypsaných tréninků různých klubů a organizací a teprve potom se rozhodnout, zda bude coursing tím pravým sportem pro jeho psa.  Mnoho lidí si myslí, že coursing podporuje psa v lovu, a proto se bojí tento sport vyzkoušet. Coursing rozhodně psa v lovu nepodporuje, ale pouze mu umožňuje realizovat svou přirozenou schopnost. Nestává se, že by potom pes byl na běžné procházce větším lovcem. Pes dobře pozná, že pokud mu majitel nasadí coursingový košík a dečku, co bude následovat. Podmínkou coursingu (stejně jako jakéhokoli jiného sportu) je dobrá ovladatelnost psa a neagresivní chování -psa i majitele! Coursingové závody jsou často o celodenním čekání, protože zájem o tento sport opravdu narůstá a pejsků na závodech přibývá.