Jako každý rok tak i letos se pokusím podívat zpět, co všechno se vlastně v roce 2012 u nás dělo.

Tentokrát to ale nebylo nic veselýho a celý rok nás provázela smůla.

Začátkem roku se Argento zúčastnil NV  v Brně a to byla jeho poslední výstava. V březnu oslavil čtvrté narozeniny a 17.5. se už neprobudil.
Najednou tu prostě nebyl a bylo tu prázdno. Chieetka byla smutná a bylo vidět, jak jí synáček chybí.

Život šel dál, ale hned v létě došla další rána.
Dozvěděla jsem se, že nezvládla torzi žaludku a umřela (po operaci) naše odchovankyně Anima di Legindi.
U ní jsem to opravdu nečekala a hrozně mě to mrzelo. Hanka ju opravdu milovala a Animce nikdy nic nechybělo, milovali ju všichni, jezdila s Hankou a posléze i jejím maželem a dcerou Haničkou všude, kde to šlo, nechyběla ani na dětských táborech a z mého pohledu byla takovým maskotem. O to větší rána to byla, když umřela během dětského tábora. Prostě hnus 🙁

Aby nebylo všechno tak černý, tak byla i světlá chvilka.
Od manžela jsem dostala nádhernou hárlekýní slečnu Chiméru Quincy Etc.
Bylo to pro mě veliký překvapení a po pravdě jsem do ní vkládala hodně svých přání a snů. Jen teda od začátku se moc nedařilo. Když jsem měla jet pro psa, tak jsem trávila čas v nemocnici s Bertíkem, takže i příchod Chimérky do naší rodiny byl trochu posunutý.
Dočkali jsme se.
Chieetka se sice na ni moc netvářila, ale bylo na ní vidět, že je ráda, že už není sama. Chimík byla jak z divokých vajec, takže Chieetka ju musela pořád vychovávat a po pravdě né vždycky jsem z toho byla nadšená.
Konečně ale u nás bylo veseleji.

Na konci prázdnin, možná začátkem září mě hodně zaskočila smrt Chada z Josefovských bud. Byl to Chieetky brácha a nechtěla jsem si připustit, že něco takovýho už je možný.
Bohužel bylo!
Začátkem října jsem s Chieetkou byli na Whitney Cupu. Byla to krásná sobota, kterou jsme si společně s taťkem a synovcema užili. Jenže to taky byla poslední.
O týden později 6.10. mi Chieetka umřela.  Šla si kolem oběda lehnout na sluníčko, ale nedošla tam.

Jsou to už 3 měsíce, ale není dne, kdy bych na ni nemyslela. Nepopsatelně mi chybí. Hrozně moc mi toho dala a hodně jsem se s ní naučila.
Spolu s ní odešel i můj elán cokoli dělat. Byla mojí oporou a strašně moc pro mě znamenala.

Tak a zůstala nám jen Chimérka.
Jsem ráda že ji máme, je úžasná, je svá….., jen já jí zatím nechávám vlčet a pořádně s ní ani necvičím.  Byla mojí nadějí na cvičení, výstavy a následně i chov, ale jak jsem zjistila, že to nebude tak růžový, jak jsem si myslela, tak ze mě postupně vyprchávalo úplně všechno.
Láska k ní mi ale zůstala a ať už to všechno dopadne jak chce, je to prostě naše Příšerka a bude s náma a my ju budeme milovat.

Každopádně si ale moc přeju, aby rok 2013 byl lepší, tak doufám, že alespoň tohle se mi vyplní.