Ve dnech 10. – 17.7.2010 jsme se zúčastnili výcvikového tábora na krásném místě Moravskoslezských Beskyd v Tyře u Třince.
Musím říct, že tak pohodový tábor jsem ještě nezažila.
Ráno se jezdilo na stopy, pak byly obrany, kdo měl zájem mohl na poslušnost a večer opět poslušnost a obrana.
Celý výcvik ležel na bedrech Mirkovi Valentinovi a Lukáši Krausovi, kteří se snažili každému poradit a pomoc jak se dalo. Všechno probíhalo v klidu, pohodě, nikdo se nehádal a každý si určitě domů odnesl spoustu zajímavých informací.
Rekreační středisko U Haliny, nám zajistilo skvělé ubytování, vynikající jídlo a všichni jejich lidičky byli příjemní, ochotní a vycházeli nám vstříc.
Dvounohé dětičky si přišly taky na své, využívaly bazénu, houpaček, pískoviště a taky trampolíny, která zvlášť pro naši Sašenku měla obrovský úspěch.
V polovině týdne byl takový mini závod, abychom se všichni odreagovali, a myslím, že se zasmál snad každý. Aportování špekáčků a běhání psovoda do kopce s následným přivoláním psa a všechno na čas, to nemělo chybu. Taky aby jo, když Argentík vyhrál 
Celý týden bylo hrozný vedro, sluníčko nás ani trochu nešetřilo a teploty vystupovaly nad 30°C každý den. Bylo to pro moje čtyřnohé miláčky opravdu náročné. No a nejen pro ně, já osobně byla z tepla a těch úžasných kopečků taky pěkně vyčerpaná.
S Argentíkem a Chieetkou jsem jezdila na stopu v průměru každý druhý den, poslušnost jsem úspěšně flákala a nechodila jsem s nima na ni. Pesany jsem nechávala jen kousat a pak putovali zpět do stínu. Někdy jsem měla pocit, že i tak je toho na ně až příliš.
Na letošním táboře jsem nepodnikla žádný výlet či výpravu po okolí, i když vidět by jistě bylo co. Ve volném čase jsem prostě jen odpočívala a relaxovala. A toho času až tak moc zase nebylo, protože Sašenka nás ani trochu nešetřila a krásně si to tam užívala. Užíval si to i Luděk, který skoro celý tento táborový proces absolvoval s náma. Jako pravej sportovec si vzal kolo a dokonce na něm i vyjel. Ovšem zpět se vracel opravdu zničenej víc jak Chieetka s Argentíkem dohromady. Jako relax pohlídal Sašku, zašel na pivko, pesanům donesl vodu, převrtal úvazový kolík a prostě snažil se pomáhat. Polovinu dne ale pořád něco pracovně řešil, telefonoval, vyřizoval…., ale i tak jsem byla ráda, že tam s náma byl!
Domů jsme se vrátili opravdu spokojeni.
Díky patří výcvikářům za trpělivost, manželům Urbanovým z Oslavan za milou společnost na chatce a zabavování Sašenky. Taky nesmím a nechci zapomenout na Míšu Valentinovou, která se každý den osvědčila jako hlídací „Míka“ a Sašenka si ji moc oblíbila.
Prostě bylo to SUPER!